Poslou[A]chám, jak v dáli [D] temný bonga [F#m] zní
nìco tu ko[E]lem zavo[D]ní
to starej [A] šaman cocu [E] žvejká.
Hodnì ví, taky už nikam nespìchá
namísto nože v ruce má
vyhaslou dýmku, tiše dejchá.
Protejká mu tìlem celá jeho zem:
opilost mužù a bolest žen,
když dìti na svìt ze tmy přijdou.
Sedí sám a nikdo nemá tolik sil,
aby ho nìèím urazil,
to jenom pro nìj hvìzdy vyjdou.
A kdo z nás si mùže vážnì v klidu říct,
že na svý èerný duši nemá nic,
ten slyší v dálce bonga znít.
Kolikrát se ještì vrátim abych žil
a co jsem nezvlád napravil
chtìl bych spláchnout jednou rád.
|